NPR Pulčín – Hradisko

 

Pulčínské skály – Zámčisko (uprostřed) a vrchol kopce Hradisko (vpravo nahoře), 30.3.2002

 

 

 

Základní údaje: Území NPR tvoří Pulčínské skály spolu s vrcholem Hradisko (773 m n. m.) včetně jeho prudkých svahů a dalších v lese ukrytých skalních útvarů. Rezervace je situována v jihozápadní části horského pásma Javorníků (podcelek Makytská hornatina, okrsek  Pulčínská pahorkatina), v blízkosti průlomového údolí řeky Senice (Lomensko), kterým jsou Javorníky odděleny od Vizovické vrchoviny. Nachází se v nadmořské výšce 510 až 773 m, asi 0,5 km severně od obce Pulčín. Katastrální území Pulčín (Francova Lhota), okres Vsetín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno 19. ledna 1989. Evidenční kód ÚSOP: 350. Celková výměra: 72,73 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Posláním rezervace je ochrana význačných skalních útvarů – největšího skalního města v pískovcích moravské části Karpat, které je tvořeno drobnými i rozsáhlými skalními stěnami, bloky, kamenným mořem, sutěmi a dalšími pseudokrasovými jevy. V části lesních porostů je zachována přirozená druhová skladba.

Geologie, půdní poměry: Na území rezervace se nacházejí ojedinělé výchozy třetihorních (paleogenních) hrubě zrnitých pískovců a drobnozrnných slepenců luhačovických vrstev (střední eocén) zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše, vypreparované kvartérní denudací (vodní a větrná eroze). Pískovce tu leží ve velmi hrubých lavicích zrnotoků až turbiditů o mocnosti mnoha metrů. Nachází se zde několik větších seskupení pískovcových skal, Zámčisko na jižním okraji, Pět kostelů na západě a skalní město Izby v centrální části na vrcholu Hradisko.

 

Skalní útvar Trtol s převisem zvaným Nos		Skalní město Izby (19. 10. 2003)

 

 

 

Vrcholová část Hradiska (773 m n. m.) je tvořena pískovcovou plošinou o délce 150 m a šířce 80 m. Ta je členěna puklinami, jejichž rozšiřováním vznikají protažené deprese, závrtové sníženiny a izolované skalní věže. Plošina je omezena mrazovými sruby a denudačními svahy. Nejnápadnější jsou dvě vypreparované rovnoběžně k jihozápadu vybíhající lavice, tvořící až 20 m vysokou skalní stěnu. U paty jsou zakončeny výraznými skalami, známými jako Zkamenělý (Zbojnický) kostel a Ludmilina skála. Nachází se zde také zajímavý pískovcový útvar Trtol (Žába) s impozantním skalním převisem nazývaným Nos. Obě lavice vystupují v délce asi 250 m, přibližně uprostřed svahu Hradiska jsou ukončeny větší skalní skupinou Zámčisko, kde je vyhlídka s vrcholovou knihou. Mezi oběma lavicemi se táhne žleb, dnes částečně zanesený sutí a splachovým materiálem, kterým vede modrá turistická značka k vyhlídce na Zámčisku a dále na vrchol Hradiska. Obdobný charakter má také solitérní hřbítek na severozápadě.

 

Skalní město Izby (19. 10. 2003)

 

 

 

Vlastní vrchol Hradiska je obklopen věncem skal ve tvaru koruny. Jižně od vrcholu se nalézá skalní město nazývané Izby. Bloky značných rozměrů se sunou svahem dolů a vytvářejí nakupeniny bizarních tvarů, na trhlinách a puklinách s pseudokrasovými jeskyněmi. Níže po svazích jsou roztroušeny jednotlivé bloky značných rozměrů. Ve vodorovných vrstvách jsou vyvinuty jedinečné „suché kaňony” (až 10 m hluboké pukliny), největší z nich se nazývá Ancona či Propadlý hrad. Svým rozsahem a tvarovou rozmanitostí představuje tato oblast největší skalní město v moravských flyšových Karpatech.

Skalní město Izby (19. 10. 2003)

Skalní stěny mrazových srubů i strukturních svahů jsou až 30 m vysoké, vyskytují se zde hřibovité skalní věže (Kazatelna), nepravá skalní okna, převisy, pseudojeskyně, pseudozávrty a jiné tvary, vzniklé nakupením bloků přes sebe. Povrch skal je pokryt výklenky, římsami, odtokovými pseudoškrapy i skalními mísami. Největší skalní mísa dosahuje rozměrů 120×80 cm a je hluboká 80 cm. V zimních měsících se na skalních převisech kaňonu Ancona tvoří výrazně oranžově zbarvené ledopády a rampouchy. Podobné, avšak daleko rozsáhlejší nakupeniny skalních bloků charakteru skalního města jsou situovány poněkud níže na severních svazích Hradiska nad údolím Pulčínského potoka v lokalitě Pět kostelů (Pětikostelí). Nacházejí se zde impozantní skalní útvary s převisy dosahujícími výšky až 20 m, nejznámější z nich se nazývá Medvědice.

Zajímavě zbarvené ledopády a rampouchy v kaňonu Ancona (27. 1. 2007)

V NPR Pulčín-Hradisko se vyskytuje úplný soubor podzemních i povrchových pseudokrasových tvarů vysoké přírodovědné hodnoty, dosud jsou zdokumentovány čtyři větší jeskyně. Největší je rozsedlinová jeskyně Velryba (Pod Kazatelnou I), která je dlouhá 42 metrů. V její blízkosti je 15 m dlouhá jeskyně Pod Kazatelnou II. Nad skaliskem Pět kostelů se nachází asi 25 m dlouhá jeskyně Hliněná a pod skalním útvarem zvaným Ancona (Propadlý hrad) se nachází jeskyně Lízinka dlouhá 6 metrů. Na celé lokalitě se nachází řada dalších drobných jeskyněk suťového i rozsedlinového charakteru. Z půdních typů převládají na území mezotrofní kambizemě.

Rampouchy a ledopády připomínají krápníkovou výzdobu krasových jeskyní (27. 1. 2007)

Květena: Lesní vegetaci NPR Pulčín-Hradisko představují zbytky květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion. Hlavními dřevinami stromového patra jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), na skalních blocích roste původní borovice lesní (Pinus sylvestris) s jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), vtroušen je smrk ztepilý (Picea abies) a také javor klen (Acer pseudoplatanus). Bylinný podrost tvoří kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), rozrazil horský (Veronica montana), žindava evropská (Sanicula europaea), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), pitulník horský (Galeobdolon montanum), papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), osladič obecný (Polypodium vulgare) a svízel vonný (Galium odoratum). Na kyselejších stanovištích roste pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), borůvka černá (Vaccinium myrtillus), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum).

Travinobylinná společenstva (bývalé pastviny) na svahových (deluviálních) hlínách mají povahu zarůstajících luk s řadou teplomilných druhů rostlin. Rostou tady např. zvonek broskvoňolistý (Campanula persicifolia), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), svízelka lysá (Cruciata glabra), jehlice trnitá (Ononis spinosa), silenka nící (Silene nutans), jalovec obecný (Juniperus communis), smilka tuhá (Nardus stricta), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), kručinka barvířská (Genista tinctoria) a čičorka pestrá (Coronilla varia). Vzácný je zde modřenec chocholatý (Muscari comosum). Podél pramenných stružek je vyvinuta vegetace svazu Calthion s blatouchem bahenním (Caltha palustris), skřípinou lesní (Scirpus sylvatica), prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), mátou dlouholistou (Mentha longifolia) a pcháčem bahenním (Cirsium palustre). Přechod ve skalní stěny lemují porosty expanzivní hasivky orličí (Pteridium aquilinum).

V lesích byla nalezena celá řada hub (196 druhů makromycetů), např. krásnopórka mlynářka (Albatrellus ovinus), krásnopórka kozí noha (Albatrellus pes-caprae), na bříze rezavec šikmý (Inonotus obliquus), rezavec uzlinatý (Inonotus nodulosus), bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum), korálovec jedlový (Hericium flagellum), z lupenitých hub vzácná muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) a muchomůrka šafránová (Amanita crocea), řada ryzců a holubinek, z hřibovitých vzácný hřib borový (Boletus pinophilus), hřib březový (Boletus betulicolus), šiškovec černý (Strobilomyces strobilaceus) aj. Nápadnou skupinou jsou také druhy lišejníků rostoucích na skalách (epilitické lišejníky). Roste zde např. pupkovka puchýřkatá (Lasallia pustulata), pupkovka srstnatá (Umbilicaria hirsuta) či mapovník mísničkový (Rhizocarpon lecanorinum).

 

Pulčínské skály – Zámčisko (30.3.2002)

 

 

 

Fauna: Na slunných stráních pod skalami a ve starých lesních porostech se daří bezobratlým. Z motýlů se zde vyskytuje např. batolec duhový (Apatura iris) a otakárek fenyklový (Papilio machaon), z brouků majka obecná (Meloe proscarabeus), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), roháček Ceruchus chrysomelinus aj. Zamokřené plochy obývají mlok skvrnitý (Slamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a ropucha obecná (Bufo bufo). Slunné skalní výchozy vyhovují plazům, z nichž zde žije ještěrka obecná(Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis) a zmije obecná (Vipera berus).

Poslední zoologické průzkumy prokázaly výskyt 105 druhů obratlovců. Převažují typicky lesní druhy, ve starých porostech žijí vzácný strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), strakapoud malý (Dendrocopos  minor), datel černý (Dryocopus martius), krutihlav obecný (Jynx torquilla), čáp černý (Ciconia nigra), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), holub doupňák (Columba oenas), kos horský (Turdus torquatus), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), sluka lesní (Scolopax rusticola), ostříž lesní (Falco subbuteo), lejsek malý (Ficedula parva). Jeskyně a skalní štěrbiny vzácně obývají letouni, např.  vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Území rezervace je součástí areálu ohrožených druhů šelem – rysa ostrovida (Lynx lynx), medvěda hnědého (Ursus arctos) a vydry říční (Lutra lutra).

 

Skalní město Izby (19.10.2003)

 

 

 

Lesnictví: Starší porostní skupiny ve věku 90–170 let se blíží přirozené druhové skladbě. Hlavními dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) s jedlí bělokorou (Abies alba), jednotlivě se vyskytuje dub (Quercus sp.), javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Na balvanitých a suťových stanovištích se objevují zakrslé formy buku, na skalních blocích v extrémních podmínkách je schopna přežívat pouze borovice lesní (Pinus sylvestris) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V mladších uměle založených jehličnatých porostech převažuje smrk ztepilý (Picea abies) s příměsí douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii). V lesích jsou prováděny činnosti směřující k ochraně a posílení ustupujících druhů dřevin (hlavně jedle), zejména je zajišťována jejich ochrana proti okusu spárkatou zvěří.

 

Bučina v NPR Pulčín-Hradisko (19.10.2003)

 

 

 

Management, ohrožení: V minulosti bylo území velmi rozmanitě a poměrně intenzivně využíváno. Nejnápadnější jsou změny v lesních porostech, které byly převáděny na smrkové monokultury, pastevectvím byla odlesněna skalní ostruha v jižní části. Management je  v současné době zaměřen na opakované zásahy, při kterých jsou částečně odstraňovány náletové dřeviny v Pulčínských skalách i na louce pod nimi. Lesní porosty jsou ponechány samovolnému vývoji, bez těžebního či pěstitelského zásahu, pouze ustupující druhy dřevin, především jedle, jsou chráněny proti okusu zvěře.

Rezervace je veřejnosti přístupná pouze po značených turistických stezkách, je však silně zatížena vysokou návštěvností, která se projevuje mimo jiné erozí v nestabilním pískovcovém podkladu. Proto byl zpevněn hlavní přístupový chodník na Zámčisko a v nejohroženějších místech byla provedena opatření, která mají vést k usměrnění návštěvnosti (zábradlí, zábrany). Návštěva jeskyní i skalního města je činnost krajně nebezpečná, a proto není dovolena. Je zde zakázána i horolezecká činnost, která se neslučuje s posláním národní přírodní rezervace a z těchto důvodů se ani neuvažuje o udělení výjimky. Ve skalách přesto táboří bez povolení trampové a horolezci, např. v osadě Ancona. Legálně lze tábořit na nedávno zřízeném veřejném tábořišti, které se nachází při okraji rezervace na protějším svahu Pulčínských skal. Na upravené ploše je možné stanovat, rozdělávat otevřený oheň, k dispozici je sociální zařízení a dřevěné přístřešky, nedaleko je studánka s pitnou vodou a informační panel naučné stezky Javorníky-západ. Tábořiště také zdobí několik totemů.

NPR Pulčín – Hradisko je snadno dostupná po červené turistické stezce přímo z Pulčína nebo od viaduktu v Lomensku po modře značené turistické stezce (3 km), která stoupá proti proudu Pulčínského potoka k Pěti kostelům a dále pokračuje přes Zámčisko na vrchol Hradiska. Návštěvníci a turisté mohou získat potřebné informace, propagační, informační a jiné materiály v Informačním centru Českého svazu ochránců přírody Pulčín, které se nachází v budově bývalé základní školy, e-mail: infocentrumpulcin@seznam.cz.

 

Pulčínské skály (30. 3. 2002)

 

 

 

Historie: Součástí NPR je archeologická lokalita se sídlištěm lidu popelnicových polí s nálezy z doby bronzové, kultury lužické, laténské a slovanské. Ve středověku stával na Zámčisku nevelký skalní hrad Pulčín, v roce 1446 patřil hrad Cimburkům, ale už počátkem 16. století byl pobořen a dále se připomíná jako pustý. Posádka původně strážního hradu se totiž zpronevěřila svému poslání a začala se věnovat přepadávání pocestných na obchodní stezce v blízké soutěsce říčky Senice. Jako v mnoha podobných případech skončili loupežníci na šibenici. Dodnes se zachovaly pouze ve skále vytesané schody a otvory na zachycení dřevěné konstrukce hradu. V pobělohorských dobách sloužilo skalní město Izby k tajným schůzkám Českých bratří, z této doby také zřejmě pocházejí názvy některých skalních útvarů jako např. Českobratrský stůl, Bratrský sbor, Kazatelna a Propadlý kostel. Na hranici rezervace pod skalami stojí trampské chaty – Hawai, Dakota a Tahiti. Spolu s pamětní deskou trampům popraveným ve 2. světové válce a romantickými jmény některých skalních útvarů je to dnes jedna z  připomínek, že tato oblast byla kolébkou trampingu na Valašsku.

Původně byly chráněny od r. 1966 jen Pulčínské skály jako chráněný přírodní výtvor s celkovou výměrou pouhých 4 ha. V roce 1989 bylo území o rozloze přes 70 ha vyhlášeno Výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. 1. 1989 jako Státní přírodní rezervace Pulčín-Hradisko.

Natura 2000: NPR Pulčín-Hradisko se nachází na území, které bylo  navrženo jako evropsky významná lokalita Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Rezervace je také součástí regionálního biocentra a nadregionálního biokoridoru ÚSES (územního systému ekologické stability).

 

Pulčínské skály (19. 10. 2003)

 

 

 

Peroutka, B. (1958): Geologie Pulčínských skal. Zprávy Okresního muzea ve Valašských Kloboukách, 1958/1: 1 – 3, Valašské Klobouky.

Petřvalský, J. (1982): Inventarizační průzkum geologický SPR Pulčín-Hradisko. – Ms., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Plášek, V. (2005): Bryologický inventarizační průzkum NPR Pulčín- Hradisko. – Ms., depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov p. R.

Vrážel, M. (1998): Pulčínské skály – perla Valašska: příběh zmizelého hradu a přírody kolem něj. – Zlín, 12 s.

Wagner, J. a kol. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. Česká speleologická společnost, sv. 17, Praha, s. 77-78.

Weissmannová, H. a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha,  s. 335.